Netvoři

U vesnických ohnišť i na knížecích hostinách se vypráví o stvůrách silnějších než dobývací stroje, schopných jedním máchnutím tlapy či ocasu rozdrtit kamennou zeď, o bájných zvířatech, jež svými křídly zastíní slunce nebo vířením chapadel způsobují příliv a odliv, o divokých smečkách, nesoucích krajem nadpřirozenou zkázu. A také o jejich přemožitelích – drakobijcích, chrabrých rytířích, lovcích nestvůr a jiných hrdinech, kteří drží mytické tvory dostatečně daleko od městských bran a vesnických vrat. Ale proč se lidé netvorů tolik bojí? Možná proto, že se vymykají pravidlům, na něž je obyčejný člověk zvyklý. Jejich motivace, vzhled nebo chování jsou lidským měřítkům zcela cizí. Mudrci navíc tuší, že někteří z nich porušují přírodní zákonitosti už pouhou svou existencí.

Ačkoli na první pohled vypadají jako bizarní, nestvůrná zvířata, jejich podstata je ve skutečnosti magická. Na rozdíl od běžných tvorů, kteří se řídí zásadami možného a nemožného, žijí netvoři podle vlastních pravidel – někteří nestárnou či neumírají, chrlí oheň, létají, přestože jsou na to příliš těžcí, živí se nehmotnou potravou či kamením nebo je může spálit dotyk mrtvého. Magie, která koluje jejich těly, pro ně zkrátka vytváří vlastní svět s odlišnými podmínkami. Co zabije zvíře či člověka, toho si netvor nemusí vůbec všimnout, a naopak jsou pro něj někdy nebezpečné věci, které by běžnou bytost nijak neohrozily. Za tyto zvláštnosti může původ netvorů – nesou v sobě zákony prostředí, v němž vznikli. Možná se zrodili v zaniklých zemích dávnověku, kdy vládlo jiné podnebí a žili jiní tvorové, možná v pokřivené realitě magického zřídla, která mění zvířata v kouzelné tvory, nebo v nezdravém povětří zaviněném nepovedeným alchymistickým pokusem a někteří dokonce pod týhou kledby samotných bohů.